Od Kolébky Do Hrobu ft. Markooz

Vypnul jsem mozek, nechal jsem ho jen tak ležet.
Nechal jsem věci volně plynout, napsal tuto zpověď.
Na toto psaní vážně není potřeba mozek,
toto jde samo ven, vždyť jsem taky jen člověk.

Sám znáš tý chvíle, kdy vypneš phone a dáš si pivo,
vyčistit každýho věc či flašku tvrdýho,
a nebo bez flašky s bongem taháš zelenýho,
hlavně že jsi v klidu a bez stresu bambino.

Platina, seriál, sitcomy a pořádnej chrám,
krásnou ženu vedle sebe ať tu nejsi sám,
Čas stojí, jen naše postavy jdou dál,
joint se točí v tomhle krásnym světě zcela sám.
Nic mi nechybí, nic víc už nehledám,
jediný co postrádám je život sám.
I Tak si užívám a hledám ten skurvenej klam,
přesto všechno stojím na svých, píšu tento chrám.

Ten bezstarosrtný pocit, tentokrát nemusíš nic,
nemusíš vstávat do práce a mučit se jak bič,
Já mám ten klíč, otevřu bránu protože chci víc,
tohle je chtíč ten je potřeba uklidnit.

tak pojď blíž, zavři oči, na plnou frašnu do světa,
dva litry rumu, potom svítim jako kometa,
zahozená poeta, zahazuju klíč od toho světa,
už jsem si na to zvyk, vim jak jě těžká realita.

Jsem v rauši, nechtě mě být, sedět v gauči,
jsme psanci, dnes večer vyzívám tě k tanci,
tak pojď se mnou plno krásných žen kolem tančí,
ukaž že si muž i bez těch mincí.

Kdy to skončí neví nikdo z nás, smutný.
Každopádně žiju na max., dokud žiju, jasný.
Krásně to začíná, jsem zvědavej spíš jak to skončí,
prsty krčí, ten se těší, až si s ženou skočí.

Ref.: Ve stejné koleji, hledáme naději,
randice bolely, posuny do dáli.
cesty se spojili, hvězdy nám zatnuly,
za názor bojovali, pro to co milovali.
Andělé svobody, démoni záhuby,
utíkaj nám hodiny, zhasínaj plameny.
Z kolébky do světa, města jsou prokletá,
dobrota ukrytá, v srdcích je temnota.

Vítej v davu, kde všetci žijem ve snu,
drogy, sex a násilí, sleduj tu dobu,
kde bez respektu si k hovnu, deš ke dnu,
prstění, šukání do análu od systému.

Nikdo se nic nedoví, sexem medoví,
jsem dravý, nenasytný, pořád hladový,
neboj se kotě, nedělám to poprvý,
neskončim jak tvoje kalhotky krvavý.

Mám prožito, nabito, sleduj, kokotko,
zavři svůj dům, no tak stíháš to,
dej to nahlas když pálim bass,
děláš u mě pod pás, zlomíš vaz.

Od kolébky do hrobu,
od maminky do údu,
huby plný sněhu
a falešných ksichtů,
bloudíš od úsvitu,
nevěříš nikomu, máš míru, máš v rukou sílu.

Hledat pravdu v metrixu mimo realitu,
chce to snahu a nevzdat se nikdy svýho snu.
padnou na hubu, když ztratí kontrolu,
shora rychle dolů, přiznat si svojí chybu.

Tancovat na svym hrobu jako šílenec,
neutečeme osudu, jednou bude konec,
Srdce bez tepu, jsem další oběť,
další člověk co píše svojí závěť.

Každý chce být boss, každý chce být bam bee,
mít všechno, mít moc, zarobit si sám,
od kolébky do hrobu, život jako nula,
nebýt věčný frajer, a číslo jedna.

Jsem to já, jsi to ty ,
jsou to všichni ti, co drží snámi.Držim sebe i tebe, od začátku až do konce, za všechnu tu zlost skončíme v pekle..

Ref.: Ve stejné koleji, hledáme naději.
Randice bolely, posuny do dáli.
Cesty se spojili, hvězdy nám zatnuly,
za názor bojovali, pro to co milovaly.
Andělé svobody, démoni záhuby,
utíkaj nám hodiny, zhasínaj plameny.
Z kolébky do světa, města jsou prokletá,
dobrota ukrytá, v srdcích je temnota.