Karmínové růže

Pavel Hrubeš / Vladimír Sulek

Petr: Naše přání, ať naší lásky dům
odolává zloby plamenům
Zatím se nám vlní, ale znáš ten žár,
co malý uhlík v sobě ukrývá

Magda: Víš nejlíp sám, že dým
bývá neomylným znamením,
že se oheň rodí, ale já už vím,
jaký z požárů nám se hlásí

Oba: Může nést oheň svíce nová
a v přízemí slunce stíná hlavy stínům
Může kvést růže karmínová
v té výhni krás,
v níž byl každý z nás

Petr: Ožívá bílé světlo v lucernách,
hvězdný prach
se snáší na náš práh
Magda: A pohádkář měsíc prstem stříbrným
do kolébky sáh,
skrytý v záclonách

Oba: Může nést oheň svíce nová
a v přízemí slunce stíná hlavy stínům
Může kvést růže karmínová
v té výhni krás,
v níž byl každý z nás

Může nést oheň svíce nová
a básníkům lampióny v srdcích září
Může kvést růže karmínová
v té výhni krás,
tam jí žádný mráz

Magda: Nespálí
Petr: Nespálí
Magda: Nespálí
Oba: Nespálí