Tam do věčných bran

Plačka:

Áááá!

Dracula:

Adriano, lásko.

Adriana:

Bože! Jsi to ty?

Dracula:

Ano já! Nejsi sama!
Nesu ti šperky, klenoty!
Svá ústa tiskni na má!
A zažeň vrásky, na čele.

Adriana:

Proč jste dnes v černém, andělé?

Dracula:

Máš divný, cizí hlas.
Z tvých loktů, číší mráz!

Co tady baby stojíte, jak nemohoucí ovce?
Přivítat máte vítěze, ne domnělého vdovce!
Mou ženu chcete oplakat?
Vždyť dýchá, vždyť je živá!
Co se svící a modlitbou?
Ještě se nepohřbívá!

Kněžna se z toho vykřeše, však není žádná třtina.
Já přece přišel na křtiny!
Tak ksakru, kde mám syna?

Babice:

Smilování...

Babice 1:

To není naše vina...

Dracula:

A kdo za to může? Snad já?
Jsem snad porodní bába?

Babice 2:

Ó, pane, ta je zkušená

Babice 3:

Vidíte ji, jak byla slabá...

Dracula:

A co lékař? Kde je ten?

Šašek:

Já za ním běžel. Byl však pryč,
v domku jen jeho dcera.
Říkala, že prý ranhojič
moc chvátal do kláštera.

Dracula:

Tak tohle, už je trochu moc.
Tohle jsi přehnal, šašku.
Stráže! S tím lotrem na pranýř!
Tam prožij dlouhou, krutou noc,
než dohraješ svou frašku!
Jděte mi všichni z očí!
...
Tebe, má lásko jediná,
na nejsvětějším loži,
v slzách teď prosí hrdina:
probuď se - promluv - ožij!

Adriana:

Vím, že jsi se mnou,
jsem tvá jediná,
s tou vírou se, lásko má,
tak krásně usíná...

Dracula:

Adriano, Adriano!
Můj plod v tobě zrál,
zůstaň, dýchej dál,
šťastné ráno!
Kam tak chvátáš, Adriano?
Tam do věčných bran,
jsou už dokořán.
Dokonáno