Už couvám

Markéta:
Zvláštní jak nádherně couváš, to jsi dříve neuměl.

Citron:
Já který měl sklony vůdčí, teď bych za tebou rád šel.

Markéta:
Květináče spadly dolů z římsy, stačí, že jsem pár dní z trucu pryč.

Citron:
Každý ráno sám se musím křísit. Místo tebe cinká jen tvůj klíč.
Zvláštní jak nádherně couvám tak rád bych vzal něco zpět.

Markéta:
Píšeš mi výmluvné řádky, pleteš věnec krásných vět.

Oba:
Nechávám je pod zvonkovým drátem, sousedi si čtou i místo knih. V suterénu ba i v patře pátém. Budíš buď to pláč anebo smích.

Citron:
Teď zpátky bych vzal tebe

Markéta:
Vždyť si lhal

Citron:
Že zpátečku dám

Markéta:
Už couval bys rád

Citron:
Už couvám

Markéta:
Už couváš

Citron:
Už couvám

Markéta:
Už couváš

Citron:
Zvláštní jak nádherně couvám, koukám sám jak mi to jde.


Markéta:
Ty, který měls sklony vůdčí, který často říká ne.

Oba:
Najednou bych poslouchal Tvá přání. Najednou bych ustupoval rád. Stačí, že v tu chvíli nejsme k mání. Jenom chvíli a už je to znát.

Citron:
Je to zvláštní jak nádherně couvám

Markéta:
Už couváš

Citron:
Už couvám

Markéta:
Už couváš