Ale litovat

Ne každý mohl mít na dosah to po čem, v životě toužil,
už sem kolikrát stačil vidět jednoho do boje svou snahu vložit,
výsledek dostal však jiný rozměr, než kdykoli mohl sám čekat, ožil – požil
Hanebnost skrz tělo, probudil se a uvědomil, že jen nad pochopením pravdy kroužil.
S poctivostí nejdál dojdeš, s touto ideou už dávno dožil. Rožni si opakoval,
když z okolí ho pocit klamal, ve tmě bál se do stran rukou tápat, hledal půdu pod nohama,
jediné co zůstalo v něm, iluze a optimismus, myšlenky na minulost zapadly za západ.
Nápady jim dále stále srší, nenechá se nikým mršit. Ale sebelítost? Nemusel řešit.

Proto kámo nikdy není tak zle, aby nastal konec světa,
věř mi,
já si otázek pokládal tolik, to když jsem čekal, že je všeho veta. Ten pocit, tě smetá k zemi,
nedovol mu,
aby utápěl ve falešné naději, vše vepsáno v dlaních,
nedovol se druhým zhanebnit.
Proto postav se, hlavu vzhůru, nenech strach tě vábit,
vždy je těžké překonat se. Na konci, se odvaha násobně vrátí, nečekej zubatou položit kosu,ale do té doby,
třeba mysli na bohatý osud,ať už podědit či výhru v loterii,
ve štěstí losu,posuď, začni žít než litovat sebe.
Nenáviď a nebo miluj,je upřímně jedno,
jen věřit sám v sebe dodává sílu.