Michal

Jako malý stál na prahu svého snění,rodiče mu plánovali život,tak i on stejně nebyl.
Se vší láskou,starostí,brzy jeho rodinu prachsprostý osud smutkem pohostil.
Žilo se jim smysluplně,bez hádek na jedné vlně,milovali pohled spících dětí tiše vrnět.
Přesto nezabránili příčině zmaru,o které dnes nikdo nechce slyšet?
V den,kdy se událost stala, začla nenápadně oslavou svými,se kterými jeho rodina ráda byla,
neviděla ubíhat čas společné chvíle, předzvěst, emoční výlev.
Poslední pohled, oslovení jejího malého člena, vyhasne život, žádní
netušili necítili že za pár, budou pomoci příliš krátcí, trpící splátci.

Tragédie vykreslila tento obraz,odraz chvíle kde všechna snaha a píle, smetla ze stolu běh na dlouhou trať,míle bez cíle,nářek rodiny zakvílel. Ano,bylo mu 5,nestačil vyspět,nestihl mnoho věcí,které dnes jsou ostatním odvěci,a nepřemýšlí co je jejich setupem spouštěcím.

Člověk váží si něčeho až teprve to ztratí,v tomto případě nepomůže nic,slzy,lítost ho zpět nevrátí, a lásku k němu nikdo ničím nenahradí. Tyto fakta hrály roli - alkohol,rychlost,náraz do stromu,smrtelné místo za řidičem v pravo, impul,srdeční tep zradil, zůstal vojákem padlým v poli.

Jeho duše žije ve mně,tělo jako schránka,zasadil v ní sémě,tvořit a psát,s výroky hrát,formulovat,nestydím se,posláním jeho oplývat.
Stojím na nohách teď a tady,s jeho jménem,ve jménu,za něj mohu a jsem hrdý,stávám s pocitem,cítím se jeho vizí plný.Žiju co nestihl,bojuju s životem tvrdým.
vnímám,že sdílí moje stavy,však nenesu brož Michal ozdobou těla,faleš a cizí mravy,nepřekonají moje hradby,této skladby - tvého já!
Marly s Michalem se nyní vyrovnal.

Díky ti a teď už na závěr jen poslední slova :

Budiž ti zem lehká a slunce věčné nech ti svítí.
Rest in peace!