Notorik Edvard

Předstíhám slunce, ta chuť budí mě trpce,sotva spadne hladina,v uších dva trubce.
Pokojovou teplotu nezvládám vnímat, ten chtíč je tak hlasitý, už nechci jen snívat.
Nevnímám čas, rovnodennost, denní změny, touha po lihu, začíná ve mně pěnit.
Grimasy neovládám, stále se křením. Zrcadla nevedu, zbytečnost, v očích zasklených.
Obleču se výstředně, pravidly se neřídím, pokřikují venku, stejně je neslyším.
V létě sako a tepláky, v zimě jen šusťáky, neutrácím (keš) za oteplováky.
Se vším tím důchodem, co pošta mi přiveze, ve chvíli zvažuji, kdo z hospody mě doveze.
Když mě v ní nevemou,nevadí, v krámě koupím skleněnou munici, s ní mě vidí neradi.
Budím lidi vstáváním,všichni už ví, kam mi nos zavání,i psi začli vít,
prašule do jednoho padnou na popel, prolustruju všechno, však žiju jen dočasně.
Pět minut tam, Dvě hodiny zpátky, kopec mě zmáhá, dám nějaké zastávky.
Čočky mi neslouží, v nich jen dvě bubliny, měří vodováhu, kam nohy došlápnou.

Zmítám se za strany na stranu, nikdy nepřestanu, dokud sám neupadnu.
Jsem joystick s nohama, zasažený virem, nepoznám čas, žiju jen s cílem
Vypít se,vylít se,cucnout a zbořit se. 3krát deně,absolvuju pitný režim,
vstávat za střízliva jde většinou s těží,má rodina musí mé výlevy přežit.

Ref.:
Dostal jsem jméno, které plní věno, s ním tedy nakládám, jak je význam jeho,
volají mě Edo – exot,očipuč, jsem jejich zbuj,kobžran a dál si sám poruč,
střízlivost nepoznám,žiju ve svých sférách,upitou povahu nikomu nedoznám.
Respekt budím silný jako hraje mi tu stále tím válem pam pa dam pam.

co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,
od výplaty k výplatě, nezůstane ani pade.
žiju tímto stylem, žiju pohledem výtlem,
od mala udaným směrem, odkojený zlatým pískem,
pípa u hrdla mým hlavním hlediskem, opilost mou disciplínou jako hod diskem,
bavím návštěvou místní lokály za ziskem, opít se rohlíkem známkou kvality za riskem.
Játra dávno nejsou to co byla, líh koluje výplach,Notorikem za pár budu pykat.

Ref.:
Dostal jsem jméno, které plní věno, s ním tedy nakládám, jak je význam jeho,
volají mě Edo – exot,očipuč, jsem mimoň, sarkafarka a dál si sám poruč,
střízlivost nepoznám, žiju ve svých sférách,upitou povahu nikomu nedoznám.
Respekt budím silný jako hraje mi tu - stále tím válem pam pa dam pam.