Zpovědnice

Dávno se nikdo neptá,
dávno je k odpovědím
ztracená v mlze cesta.
Páter spí při zpovědi.
Proč by ho zajímalo
kdo za co vlastně může,
stalo se co se stalo
a těžko něco zmůže s tím.
Asi nezbývá než to tak zkrátka vzít.

Proč by ho vůbec měla
trápit ta fůra hnoje.
Kráčí-li duše z těla
nestačí před liftbojem -
- chlápkem z nebeský zdviže
odříkat otčenáše,
servilně mávnout křížem
a doufat, že tě sveze výš než ty ostatní.
To bude chtít trochu víc.

Dámy a pánové váš smích falešně zní.
Slova tu nad stolem váží sotva víc než ten dým.
S doutníkem v zubech zdá se, každej tu má co říct.
A frázi střídá fráze, samý žvásty nic víc.

Dávno jen tichý snění
vládne ve zpovědnici.
Páter až do setmění
klidně spí na lavici.
Beztak už nikdo neví
čí je co vlastně vina,
svý tu o vykoupení
jen mouchy v pavučinách ví.
Asi nezbývá než to tak zkrátka vzít.