Poslední soud

Až jednou smrt rozbije mříž vězení našich těl
slepý duše vykročí
poprvé ze svých cel,
poprvé ze svých temných cel.

Až se nám oči zahledí
skrze hlínu na měsíc
slepý duše vykročí
poprvé k řece Styx,
poprvé k řece Styx.

Před posledním soudem
se už drama nekoná
všechny dávno unavil
věčnej spor o duše
a tak už jen ďábel a Bůh
se tu přou o slova
i když myšlenky všech, co tu zbyli,
opustili soudní síň.

Kolikrát jen přikryl už sníh bílý kosti
i nejlepších z nás co už spí na věčnosti,
co už spí na věčnosti a tiše sní.

A těžko říct, zda-li Bůh,
zda-li Bůh anebo ďábel,
který z nich, který z nich
bude řečnit naposled.
který z nich bude řečnit naposled.