Prázdná monstrance

Chtěla jsi to mít, tak to máš.
Tiše odcházím z forbíny.
V černý kapuci skrývám tvář
s cejchem kacířů bez viny.

Dvě ruce zkřížený v zátylku,
Chlápek, co mu dech nestačí.
Dávno ohnivou čtverylku
s ďáblem po nocích netančím.

Málo platný lásko, je to vážně bída,
ten můj zářivý žaket na míru
už se neblýská jako dřív a křídla
už jen závidím motýlům.
Už pár let po nocích, bez nadsázky,
jenom vířím v domě vzduchoprázdno
záplatovaným křídlem vážky
a slova váznou. Jen proto, že mi svět-bez urážky,
místo vína servíruje splašky
a v noci leda mráz o podrážky zazvoní.

Máš cos chtěla mít, žádnej strach,
můzy na mě už neletí,
léta obracím jenom prach
kdesi v útrobách paměti

A jen zřídka vyorám do tance
noty neklidný jako rtuť.
Zbytky hostijí z monstrance, co mi na chvíli spraví chuť.

Málo platný lásko, je to vážně bída,
ten můj zářivý žaket na míru
už se neblýská jako dřív a křídla
už jen závidím motýlům.
Už pár let po nocích, bez nadsázky,
jenom vířím v domě vzduchoprázdno
záplatovaným křídlem vážky
a slova váznou. Jen proto, že mi svět - bez urážky,
místo vína servíruje splašky
a v noci leda mráz o podrážky zazvoní.