Ten...(j.Škorpík)

Den končí, noc zpívá
svou píseň - o tom co se bude zdát.
Sen kráčí, směr nezná,
jen tuší, že se spánkem má dál hrát hru nekonečnou
a snít věc neskutečnou....

Ten kdo slepě kráčel bílou tmou,
sešel z cesty pláčem, náhodou...
Sebrali mu smích všech dětských dnů - ů.

Modrý oči plály žárem svým,
zavřely se náhle, dál šel stín
Jako hvězdy září dálkou v tmá - ách...
Září v tmách...

Tmou tančím, stopy sbírám,
Kde je láska bez tváře - bez jména.
Už dýchám, jen stěží,
a jasná světla snů teď září dál, lží nadoblačnou,
bílou tmou zázrač - nou dál svítí, dál se řítí jak šíp.

Ten co slepě kráčel bílou tmou,
tančí se mnou sálem - je nás dvou
vrátil se mu smích a šťastná tvář (Hmmm napořád)

Znovu v očích dýchá modrý žár,
otevřel je sen, co nám se zdál
tajemství mi skrývá dávný snář,
co hlídá duším křídla, den se "" vzdává, snít nám dává ten

rá-á-áj, co nám dává ráj... Napořád, napořád...

Ten co slepě kráčel bílou tmou,
tančí se mnou sálem - je nás dvou
vrátil se mu smích a šťastná tvář (Hmmm napořád)

Znovu v očích dýchá modrý žár,
otevřel je sen, co nám se zdál,
jako hvězdy září dálkou v tmách.....září v tmách...