Ten dvanácterák zmizel v houští

"Satrapold":
Ten dvanácterák zmizel v houští,
též soudruhy své nevidím
ať odvaha mě neopouští
tož na roh lesní zatroubím:

Jen ozvěna mi z hloubi zní
a pode mnou můj oř,
to neveselá večerní
jest vskutku společnost!

A ke všemu ještě do jámy
já se svým koněm pad,
tu štěstí Osud přeje mi,
že nezlámal jsem vaz.

Teď probouzím se z mrákot těžkých,
smrti o vlas unikám,
když tu náhle z hlubin lesních
kráčí dívka spanilá, cha cha cha...

Pověz mi jen, že nejsi sen;
nevím, zda spím či bdím?
Přeludem tím tak okouzlen;
cožpak se v ráji nacházím?

I kdyby smrti dech mě obešel
i zkrátil žití hned,
skvost krásnější bych nenašel
na světě tisíc let!