Růže A Meč

Když stíny se pulží krajem
a den končí.
Oblohou zaplane záře tisíců hvězd.
A smutná píseň varů
večerem zazní.
Obrazy dávných vzpomínek vyvolal.
Na růži a meč.

Náhle se temnotou zjevují stíny tváří
bratrů a přátel,
co věčností osud je slal.
Tíží samotou a duší mrazí,
ten příběh starý,
co prožils a znáš.
A tu píseň psal.

Vítr se zdvihá a obzorem bouře planou.
Ozvěny dávných bojů krajinou zní.
V dáli ztracená koruna králů,
pod keřem růží pohřbená.
Ve vočích skal.

Popel a dým, bitevní plání.
Hořící nebe a pod horou stíny.
Kde tančící Smrtihlav s ledovou tváří
mírový šance ti vzal.

Jen bláto a krev
a studená hlína.
Zlomená čepel a kamení-PAL!
Vyhaslá síla,
jak hvězdy, co padnou
a vítr je oblohou slal.

Do dobých válek
armády v zástupech táhnou.
Jak den s nocí míjí se stále dál a dál.
Jen rezavý meč,
tam pod keřem růží
s větrem zpívá:
"Kam odešel král?"

Jen bláto a krev
a studená hlína.
Zlomená čepel a kamení-PAL!
Vyhaslá síla,
jak hvězdy, co padnou
a vítr je oblohou slal.

Ztracený v pustinách
hrob beze jména.
Věčný je kámen,
co drží tu stráž.
Vzpomínky, čas
pozvolna skrývá
závojem zapomění.

Jen bláto a krev
a studená hlína.
Zlomená čepel a kamení-PAL!
Vyhaslá síla,
jak hvězdy, co padnou
a vítr je oblohou slal.

Ztracený v pustinách
hrob beze jména.
Věčný je kámen,
co drží tu stráž.
Vzpomínky, čas
pozvolna skrývá
závojem zapomění.