Lodový dotyk

Dostává strach, oči ho míjej,
ústa má dokořán a nikdo neposlouchá.

Nechce se bát, strach krotí iluzí,
drogy a alkohol, nic z toho nezabírá.
A vidí tvář, ta tvář se šklebí,
matný odraz z vody, v tý vodě rty svý smáčí.

Bolestivý květ na potkání rozdá
a pak celý svět konečně ho pozná.
Malovaná tvář vyzdobí stěny měst,
nejeden zvadne květ dřív než stopy smeje déšť.

Každá obět, každý soudce,
každá žena a každý muž
ucítí chlad studený ruky,
co vychází z ledový stoky,
když projde duší, najde záda,
sveze se po nich jak těžká kláda.

Vždyť vy to znáte …