Blbej den

Noci plný nepokoje, rána nehledáš
místo vzduchu jen dusno je to, co tu dejcháš.
Jako prázdnej tón, naděje duní ti jako pantheon ...
Proč naději Bůh na nos věší,
i když už nezbejvá ti nic
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.
Všechno končí, nic nezačíná, ani špatnej sen.
Večer jde spát, ráno vstává, další blbej den.
A s nadějí jak hrom, zůstáváš zas dál sám v tom.
Proč naději Bůh na nos věší,
i když už nezbejvá ti nic
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.
Než se naděješ beznaděje dá si páku s nadějí.
Nedá se svítit zázraky se nedějí, jen tak si zahrávají.
Proč nadějí Bůh na nos věší, i když už nezbejvá ti nic,
nic nezmění na tom řeči, že míň může být víc.