Pouta

ON: Spoután, jak plamenem knot svíce,
spoután jsem světem divnejch her.
Spoután, jak voda dnem pramice,
jsem spoután a to se mi nezdá fér.

ON: Spoután jsem na duši dalším šrámem
a spoután jsem čím více chci se hnout.
Spoután obraz můj je shnilým rámem,
jsem spoután do stále těžších pout.
Tíhou pout svou sílu ztrácím,
jak slepý za dne jdu tmou.
Zas hledám co jiní neztrácí
a spoután jsem už i láskou.

ONA: Spoután, čím víc se poutům bráníš,
jsi spoután, to ještě není bezpráví.
Spoután, buď láskou ta tě chrání
a neřeš zda se svět napraví.

SPOLU: Tíhou pout svou sílu ztrácíš (m)
Jak slepý za dne jdes(u) tmou
nehledej, co jiní neztrácí.
A spoután buď dál láskou.
Tíhou pout svou vílu ztrácíš(m)
jak slepý za dne jdeš(u) tmou.