Můj život můj názor

Hodně lidí má na mě pořád kecy,
furt se ptaj proč nosim klučičí věci.
Proč neoblíkám si květovaný vzory,
to se mi nelíbí to, fuckuju, tak sorry.

Po městě chodím v hoper mikině a čepici,
jsou mi ukradení hateři a kritici.
Ve skatovejch botách hraju fotbal s klukama,
ve volným čase se bavim všema sportama.

Nejsem drsňačka nebo ňáká machryně,
v týhle roli jsem odjakživa nevinně.
Prostě se nedám tak snadně jako ostatní
a doufám, že tyhle řádky nejsou poslední.


Dřív jsem řešila, co si lidi o mně myslí,
teď je mi fuk, co prolétá jim myslí.
Člověk se všem zavděčit nedokáže.
Už jsem hodně opatrná, pravda se neukáže.

Snažim se bejt na pohodu, rozdávat dobrou náladu,
taky mít v hlavě stále plno akčních nápadů.
Jen jsem vždycky na dně, když zklamou mě mý blízký.
To pak mám sebevědomí na dlouho nízký.

Poté pomáhá mi hudba a jakýkoli rýmy,
jak když čekáš na slunce na konci dlouhý zimy.
Prostě rap a hudby mě dobíjí,
mám ráda rapery, co to zabíjí.

Teprv začínám, ale tak jste na tom taky byli
a nic neříkejte jestli řádky se vám nelíbily.
Nechte si to pro sebe, já jsem ještě malá,
ale tenhle song ze mě prostě sálá.