Vzkaz pro spřízněnou duši

Řadov 2011, nikdy nezapomenu,
hlavně Kááří na tebe, s tebou na zlý si nevzpomenu,
a když jo, tak mi to zas tolik nevadí,
naše duše se na jednu vlnu naladí.
já našla v tobě svoje druhý já,
s tebou se všechno lehce zvládnout dá.
Ty dodáváš mi sílu do života,
v mý hlavě hraje stejná nota.

R: Ty jsi prostě moje spřízněná duše,
zasáhlas mě jako střelec z kuše.
Moc pro mě znamenáš v srdci tě mít budu,
vzpomínáš na výtlemy a vtip o lesním Huhu?

Vzpomínám na náš společnej ostrov a deprese,
tohle je vážnej vzkaz a né žádná recese,
Proč Praha a Budějce jsou od sebe tak daleko,
s tim pocitem neusíná se mi zrovn nalehko.
Hodiny bych rapoval o tvojí milý osobě,
ach jak ráda bych tě viděla zas konečně osobně,
ale i když nejsi se mnou, cítím jako bys tu stále byla.
Vím která realita tohle způsobila.

R: Ty jsi prostě moje spřízněná duše,
zasáhlas mě jako střelec z kuše.
Checkujem stejnou hudbu, o našem přátelství víš,
když jsem Kááří s tebou stoupám stále výš.

Tys držela mě nad vodou, když jiný mě dost štvali,
ty jsi u mě byla když oni zmizeli v dáli.
Za to všechno ti děkuju, to se nedá říct jen slovy,
a přesto bych o nás psala dlouhý slohy.
To bylo pro tebe, abys to všechno věděla,
že ve mně můžeš mít svýho strážnýho anděla.
Budu ti pomáhat, dokud to budeš chtít,
a kdybys chtěla můžeš si se mnou kdykoli promluvit.

R: Ty jsi prostě moje spřízněná duše,
zasáhlas mě jako střelec z kuše.
Tohle je vzkazu konec,
čau, ahoj, prostě zdarec.