Píseň v sedle

1. Seno a stáj, tak voní náš kraj,
i do oblak máš tu blíž,
a nad údolím, když zvedá se dým,
dusot koní uslyšíš.

R: Rodný kraj má každý rád,
pojďme k pastvinám svá stáda hnát,
koník můj už nemá stání,
širou plání chce v běh se dát.
Věrný kůň druh toulek mých,
nikdy nezradí mě v dobách zlých,
jen pro vás, když den se stmívá
píseň zpívá kraj plný krás.

2. Jak temný je bor i vrcholky hor,
den za obzor šel již spát,
je v ohradách klid, jen já musím jít,
se svým koněm dál se brát.

R: Kraj se tmí jak černá tůň,
jedu prérií já a můj kůň,
ruka má colt pevně třímá,
vůkol dřímá zem neznámá.
Dobrý kůň, druh toulek mých,
nikdy nezradí mě v dobách zlých,
píseň svou, jež v srdci skrývá,
kolem zpívá zem plná krás.

3. Tu pojednou zní výstřel tmou
laso zasviští mi nad hlavou,
vzkřiknu "Stůj!" a kolt můj pálí,
prchá v dáli nepřítel můj.