V hádankách

Noc byla ještě mladá
a v ulicích
déšť hustě, tiše padal
až k půlnoci,
stáli jsme promočení
tam u dveří,
kde všechno a nic není,
snad uvěří,
kdo jednou překročí ten práh…
Zas na mě mluvíš v hádankách,
zas na mě mluvíš v hádankách.

Znám všechny tvoje triky
už nazpaměť,
cítím, jak čepel dýky
po rukojeť
z mého do tvého těla
teď proniká,
je celá rozechvělá
a naříká,
v té chvíli neví, co je strach…
Zas na mě mluví v hádankách,
zas na mě mluví v hádankách.

Malá soukromá válka
je bez hranic,
přejde a zmizí v dálkách,
nezbyde nic,
ztrácíš v tom nesmyslném
zápase dnů
svou duši v hlavě plné
tíživých snů,
ta cesta obrátí nás v prach…
Zas na mě mluvíš v hádankách,
zas na mě mluvíš v hádankách.