Sen známý neznámý

Jdem cestou od svítání
za tichým hlasem soumraku,
kdy slunce hlavu sklání
do mraků.
Noc otevírá bránu
a tiskne hvězdy k měsíci,
zpět na cestu nás k ránu
navrací.

Sen známý neznámý,
jak světlo před námi,
jen dál za svou touhou,
tuláku na zemi.

Klopýtám za tvým stínem,
jednou snad zaslechneš můj hlas,
líný proud řeky plyne
kolem nás.
Zas vítr listím točí
a nese krajem smích i žal,
tvé šaty o bodláčí
roztrhal.

Sen známý neznámý,
jak světlo před námi,
jen dál za svou touhou,
tuláku na zemi.