Zloději života

Maminka mu řekla všechno o světě a o životě jaký je zlý a jak ho před ním ochrání, visel jí na rtech
V malém bytě u nádraží, sektorový nábytek, pár flanelových košil, ve skříni falešný tatínkovo parte
Do školy chodili jen spolu, vodila ho za ruku až do osmé třídy, těch pár kroků přes dva bloky, to bylo smíchu
Ale já se fakt nesmál, ani potichu

Pečlivě mu vybírala kamarády, většinou byli zlí a většinou víckrát nepřišli
Ale já uměl lhát a tak jsem strávil neskutečné supr hodiny u gramofonu, v jeho pokoji, na jeho židli
Hudba tiše hrála, já byl zachráněn a spasen a on se už tehdy začal připravovat ke skoku
Za prosklenýma zamčenýma dveřma byla vidět její temná postava a bylo slyšet šourání jejích kroků

Zloději života
zloději života
zloději života
zloději života

Pak jsme se nějak ztratili a já ho spatřil po dvaceti letech, jak se vleče zlitý městem, raději jsem přešel na druhou stranu
A často na něj myslím, když se v noci budím, když nemůžu spát, když se převaluju ze strany na stranu, časně k ránu
Na pohřeb jsem mu nešel, žádnej neměl jenom maminka se sama vyhřívala v obřadní síni a zřízenec se divil - v 6 ráno, jen vy a nikdo jiný?!

Zloději života
(zloději života)
zloději života
(zloději života)
zloději života
(zloději života)
zloději života

Zloději života
(zloději života)
zloději života
(zloději života)
zloději života
(zloději života)
zloději života