Sráč

Narodil ses, byl moc hezkej den,
fotr křičí - to je hroznej sen.
Máma ječí - kariéra fuč,
tak se hochu životem sám tluč.

Dlouhý pačes, džíny starý máš,
táta říká - jak to vypadáš.
Matka šílí - průser velkej seš,
je to hrůza, v co nám vyrosteš.

Máš dál svůj krásnej sen, jejich lásku mít, jen den.
Slýcháš však stále jen - už běž, co chceš tak běž.

Slyšet chceš - mám tě rád,
lásku jen od nich od nich brát,
nevnímaj, neviděj to co jsi zač a dál.
Všeho maj habaděj , prachy dál hrabat chtěj,
ty pořád jseš - pro ně jen sráč.

Vožral ses a do stolu jsi sek',
táta sebou trhnul až mu změk.
Máma brečí jako zjednaná,
připadá ti strachy posraná.

Říkáš - já chtěl jsem žít,
kousek vaší lásky mít.
Slýcháš - dál - nás nech být,
už běž, co chceš, tak běž.

Slyšet chceš - mám tě rád,
lásku jen od nich od nich brát,
nevnímaj, neviděj to co jsi zač a dál.
Všeho maj habaděj , prachy dál hrabat chtěj,
ty pořád jseš - pro ně jen sráč.


Slyšet chceš - mám tě rád,
lásku jen od nich od nich brát,
nevnímaj, neviděj to co jsi zač a dál.
Všeho maj habaděj , prachy dál hrabat chtěj,
ty pořád pro ně jen přítěž znamenáš.

Slyšet chceš - mám tě rád,
lásku jen od nich od nich brát,
nevnímaj, neviděj to co jsi zač a dál.
Všeho maj habaděj , prachy dál hrabat chtěj,
ty pořád pro ně jen přítěž znamenáš.

pořád seš pro ně jen sráč
- málo lásky máš
- hledáš svůj vlastní ráj
- seš pro ně jenom sráč, tak co jsi zač,
- ty jsi jen sráč.