Krysy

Všichni jsme stejný, hledáme si cestu ven,
místo kam zmizíme, místo kam utečem.
Před zodpovědností, před sebou, před pocitem,
že jsme to hlavně já, kdo si dokáže hnout se světem.
Ale občas se hold otupíme, zapomenem, mozky vypnem
a pak hledáme na koho to svedem.
Přirozený problémy pak chceme řešit extrémem,
a všechny naše prostředky, světíme si účelem.

A všechny naše prostředky, pak světíme účelem.


Všichni jsme stejný, bojíme se okolí,
bojíme se o sebe, ikdyž nás nic nebolí.
Bojíme se o svý plný břicha, o svý pohodlí
a ve strachu si člověk si vždycky daleko víc dovolí.
Někdo to pak chce řešit pěstí, jinej pistolí,
každej dělá ramena, jak hto těm druhejm osolí.
Strach z nás tělá pěšáky, jenom kolečka v soukolí,
a to se točí...

Jsme tam, kde nás chtěj mít, žereme se navzájem,
jak krysy ve stoce nás splašky vezou kanálem
a oni se jen radujou, seděj si tam nahoře
a občas olej přilejou, když by to mohlo dohořet.
Jsme tam, kde nás chtěj mít, žereme se navzájem,
plujeme stokou, splašky odnášej nás do háje,
oni vždycky přiloží, když oheň začne zhasínat.
Copak to nevidíš ?

Copak to nevidíš ?

Všichni jsme stejný, na svět jsme přišli nazí
a s životem nám okolí, různy hadry hází.
Nikdo z nás si nevybral, kdo ho tady zkazí
a že to často vyšlo tak, až mě z toho mrazí.
Kůži nepřevlíkneš, jsme lidi a né plazi,
nikdy nedoroste to, co seberou nám vrazi.
Když hoří půlka Země, už je pozdě jít to hasit,
začínaj těžký časy.


Jsme tam, kde nás chtěj mít, žereme se navzájem,
jak krysy ve stoce nás splašky vezou kanálem
a oni se jen radujou, seděj si tam nahoře
a občas olej přilejou, když by to mohlo dohořet.
Jsme tam, kde nás chtěj mít, žereme se navzájem,
plujeme stokou, splašky odnášej nás do háje,
oni vždycky přiloží, když oheň začne zhasínat.
Copak to nevidíš ?

Už to zase začíná...