Finále

Finále

Jean Valjean:
Tak vás tu mám,
ten příval štěstí,
teď mohu smířen jít,
když povolá mě Bůh

Cosetta:
Snaž se žít,
ach zůstaň s námi dál.
Máš tu nás,
už nejsi otče sám.

Jean Valjean:
Žil bych rád, teď zvláště kvůli vám,
zápasím, snahu mám.

Doznání, těch řádek pár ti dlužím,
můžeš číst, je v něm ten příběh celý.
Příběh o té, před níž se s úctou skláním,
vždyť z lásky k tobě zemřela
a mě Bůh stejně velí

Fantine:
Pojď jen blíž, zde pouta poutník svléká,
v říši snů, i já, i já tě čekám.
Bůh má soucit a kříž ti sejme z ramen.

Jean Valjean:
Ach prosím Pane s pokorou a odpuštěním, amen.

Eponine a Fantine:
Dej se vést tam vzhůru Mléčnou drahou,
končils pouť, však láska konce nemá.

Eponine, Fantine a Valjean:
V té my žijem, ta dál tu po nás zbývá,
kdo přines oběť lásky, toho v lásce má i Pán

Sbor:
Slyš tu píseň zástupů,
ze země dávno slíbené,
ó Pane díky žes nám světlo dal
a tamtěm ještě ne.

Víme jen, že mlýny Tvé,
začnou mlít až přijde čas,
bídníky svlékneš z pout
a bude se dýchat snáz!

Doba vzkříšení dnes ještě příliš
vzdálená se zdá,
kolik Bastil ještě padne,
kolik vzpour tu ztroskotá,
než dočká se Slunce
a rozkvete zahrada Tvá.

Símě lásky máte sít,
za všechny z nás, co nežijem,
na radost óda příště má tu znít
a ne už rekviem

Blízko vás chcem zítra stát,
až budou léta zlá ta tam,
až pravda zvítězí
a svoboda přijde k vám.

Símě lásky máte sít,
za všechny z nás, co nežijem,
na radost óda příště má tu znít
a ne už rekviem

Blízko vás chcem zítra stát,
až budou léta zlá ta tam,
až pravda zvítězí
a svoboda přijde k vám.

Ta přijde k vám.