Lorraine

Lollerain v podzemí


Jak mám to ponížení snést!?
Nejnicotnější ze všech malých,
teď dopíjím svůj hořký kalich.
Jak mám to ponížení snést!?

Můj bože, nepřeháním,
jak slepá šla jsem za ním
a ochotná všem daním
co zato odevzdám

Já byla z těch co věří,
že my jsme ti dva kteří,
jak motýli jak peří
se vznesou ke hvězdám!

Ten krásný první ples
co zůstalo z těch dob?
Tančila jsem a dnes?
Merčím tu tenhle strop.

Zírám tu do čtyř stěn
namísto do nebes
a v duchu ptám se jen
zda ještě kvete bez

V co věřil ten můj bůh,
ten pro něhož tu pláču?
Náhražka jsem jen vzduch,
on miloval tu káču!

On všechno pošlapal
on nese vinu za pád
teď Lorrain nič a pal,
i ty se nauč šlapat!!

Proboha dost!
Jsem stejná jako on taky snad všechno smetu?

To ze mě vyvěrá poslední krůpěj-lítost
Už lásku necítím-už nejsem lidská bytost

To chlap snad stvořil tenhle svět,
to bůh si nemoh vymyslet
a já už nevím kolik let
jsem v něm jen pusté křoví

Dnes bez milostných šepotů,
tu marně buším do plotů,
i do bran krutých despotů
a konejším se slovy:
že možná šlo by to
to tristní zdejší šapitó
zmáknout trošku líp