Pápěří

ARTUŠ:
Pápěří dřív než vánek
z dlaně odletí.
Nevěřím lžím
ani té haně vá prokletí.

Proč věřit mám,
však kdo by také
na mém místě
byl by si jist?

Proč věřit mám,
co k pochopení,
Bože není.

Obelhali svět.
Můj svět.

Tímto vám předkládám
své vlastní hříchy, viny.
Ty ať soudí Bůh.
Pomsty kámen nezvedám,
když chce, ať hodí jiným!
Pak ať soudí Bůh.

K čemu mám jen černé špíny?
Tolik zlosti, jež plní svět?
Ať semelou vás boží mlýny!
Z masa a kostí v syrný květ.

MORGANA:
Ptáš se
a rád bys věděl,
však nedozvíš se,
počítám.

ARTUŠ:
Mám snad věřit vám
či srdci svému sám?

MORGANA:
Ptáš se
a rád bys věděl,
však nedozvíš se,
počítám.

Vládne dál tvůj rozum
či vládne králi mámení?

ARTUŠ:
/:Srdce šrám,
beze slov.:/

Srdce bolí, nebije.

MORGANA:
Srdce nebije...

SBOR:
Souzněli jsme spolu,
jak pár strun.
Bez falše zněly
tiše bez poskvrn...

Křídly sám archanděl
ty tóny rozezněl,
archanděl sám.

ARTUŠ:
Možná jen kapka krve jen,
jen rubín.
Potřísní lásku bílou
jak cherubín.

Křídel pár jen rubín,
jen krůpěj.

Kvůli ní já jí
stejně teď odpouštím
Kvůli lžím stal jsem se
jen přízrakem na poušti.

Odpouštím, odpouštím
a nemám co.

Být mi vším,
co tím množstvím nazývá
Být mi vším
v říši všehomíra.

Naše láska neumírá,
možná jen sní,
ale oči nezavírá!

Možná jen kapka krve jen,
jen rubín.
Potřísní lásku bílou
jak cherubín.

Křídel pár jen rubín,
jen krůpěj.

SBOR:
Krůpěj, kapka, krůpěj.....