Bangladéž

Mé zlaté Bengálsko,
miluji tě.

Navždy tvé oblohy,
tvé podnebí se usadilo v mém srdci jako melodie,
jakoby byla hrána na flétnu.

Na jaře, ó, má matko,
vůně tvých mangových lesů
mě naplňuje divokou radostí,
ó, to je nadšení!
Na podzim, ó, má matko,
v plně rozkvetlých rýžových polích
jsem viděl růst sladké úsměvy.

Ó, co je to za krásu, co je to za odstíny,
co je to za nadšení, co je to za měkkost!
Jaké jsi rozprostřelo rohože
u pat banánovníkových stromů
a podél břehů řek!

Ó, matko moje, slova z tvých rtů
jsou nektarem pro moje uši.
Ó, jak jsem uchvácen!
Ó, moje matko, pokud smutek
uvrhne tmu ve tvou tvář,
mé oči jsou plné slz!