Cháron

Když síly tě opouští, cítíš, jak svíce tvá dohořívá,
tvá duše rouhavá, hříchem se propadá, je samý šrám.

S posledním výdechem stíny tě obstoupí, pozvou tě k nám,
zůstaň můj příteli, musíš mi na víčka pár mincí dát.

Král zemřelých vítá zástupy duší osamělých,
čeká tě soud poslední,
bývá krutý a spravedlivý.

Řeku Styx nemůžeš překročit sám.
Na břehu čeká tě stařec a prám.

Cháron jméno má, tvář svou ukrývá.
Má v očích démona, když tě přivítá.

Jak křídla havraní, černá jak mámení je řeka Styx,
na loďce dřevěné sedali králové i pán z Nemanic.

Král zemřelých vítá zástupy duší osamělých,
čeká tě soud poslední,
bývá krutý a spravedlivý.

Řeku Styx nemůžeš překročit sám.
Na břehu čeká tě stařec a prám.

Cháron jméno má, tvář svou ukrývá.
Má v očích démona, když tě přivítá.

Cháron jméno má, tvář svou ukrývá.
Má v očích démona, dál už musíš sám.