Vítr

Vítr

Říkáš, že všechno jednou skončí,
prameny vyschnou, přijde noc
nevědomí a zapomnění

a údolí suchých kosti
pod temnou oblohou
pohltí prázdná černá díra.

Jen kosti vědomosti,
které nic nezmohou
v moři času, který neumírá.

Říkáš že všechno jednou skončí
co je mi světlem, je ti tmou,
co je mi začátkem, je tobě koncem

a údolím suchých kosti
slyšíme oba, jak
větry od pólu noci vanou.

A smysly otupené
v údivu procitnou
zmateně vůni nepoznanou.