Ustav

Já vrátil jsem se z ústavu, nemocnej byl na hlavu, a že se to zlepšilo, tak mohl jsem domů jít
říkal jsem jim, prosím vás, nechte mě tu nějakej čas, necítím se na to, abych mohl mezi lidma žít

REF. Oni jsou otupení, co vzít kde nic není, pro ten pocit dění mně zase budou lhát,
že o tom je žití, jenom žrádlo a pití, propadnout chci sítí, budu se jim smát - budu se jim smát

Zpět mě pustit nechtěli, bránu za mnou zavřeli a já cestou k domovu vydat jsem se měl
jenže facka osudu praštila mě přes hubu a já z toho leknutí docela oněměl

REF. Oni jsou otupení...

Sakra lidi nechte mě, neumím žít spotřebně, vyhýbám se reklamám a daně neplatím
v čem to jenom spočívá, že já k jezu chodívám a čím dál tím raději do vody čumím

REF. Oni jsou otupení...

Snad si úřady všimnou, že já mám duši jinou, pro pár korun nebudu ze sebe dělat stroj
tenhle svět se dořítí každopádně do řiti, já nepojedu na káře, co stejně nemá oj

REF. Oni jsou otupení...