Katovy oči

V mlze maloměsta svítěj oči kata do tmy,
já schovávám se v trámu okna, zavřenej do komnaty,
Abnormální pustoty, vidět co voní touhou,
zabodnutou do mě, dlouhou dobu, dokud nevyhasnu.
Budu městu sdělovat zpovědi a příběhy, který nasbírám každej den do deníku mý odvahy. Že by mne mělo rádo štěstí se říct nedá, že by mne mělo rádo město, odpověď je bledá.

Samo si vychovalo syna, spratka, nevděčníka,
houpalo v betonový náručí jak válečníka,
hej kámo, máme podobný osudy,
stávám se řečníkem svý doby a co bys mi k tomu řek?
Čekám na cizí skřek, neužívám slova k chvástání, ale jako prostředek. Vykřičet život do písmen, nebejt rutyní, pozitivní týpek, co všechny možnosti promarní.

Nebejt pán, všechny znám s pochybnou kariérou, chce hezky odrovnat místní ovečky premiérou. Je to jak pouť, všude vidíš malý pupeky, Araby, Anety, támhlety, tydlety. Bulíky bez soudnosti, bez kapky pokory, scénu jak prošlou šunku, lacinou putiku. Katovy oči jsou moc blízko, všechno vidí, sleduje město z povzdálí s knírem jak dál jít.

( re ) 2 x
Katovy oči jsou v dálce, jako soucit ve válce, hledáme dárce, pro naše dny, pro naše Liberecký srdce, katovy oči, pro všechny existence.

Ve tmě schovaný dvě malý tyčky s pitím, já probouzim se z noční můry, samota je to co cítím, prošlapávám stezku odvahy, skrz svoje nápady a depresivní nálady. Kamkoliv jdu katovy oči jdou furt se mnou, sledujou mě, já jsem pořád jejich stopou, naivně si namlouvám, oči mě matou, když vidim Liberec jak pošlapanej koberec.

Očekávám nečekaný, jsem svojí premiéry hlavní herec, to mě baví,
režíruju svoje představení, kopíruju co se mi zrovna hodí, prostě sem jak biják, když řekneš hop, vysaju všechny tvý nápady , zbyde ti krabice od bot a kopírák, tváříš se jak princeznička, přitom seš jen bílá dečka na bílém papíru, který už dávno shořel v krku našich nápadů, zapalujem s pauliem oheň, držím pochodeň.

( re ) 2x
Katovy oči jsou v dálce, jako soucit ve válce, hledáme dárce, pro naše dny, pro naše Liberecký srdce, katovy oči, pro všechny existence.