O Pilníku, Svidříku, Vénovi a Hedvice

Pilník je zastrčená pohraniční víska
V té vísce žije vdovec Vokatý
Z Pilníka do Svidříka vlak jen jednou píská
A ve Svidříku žijou ňácí Bohatí

Bohatství Bohatých je v tom, že mají Vénu
A vdovec Vokatý má dceru Hedviku
Véna v ní poznal jednoduchou ženu
A jezdil za ní vlakem do Pilníku

Každičkou sobotu za sucha i deště
V zimě i v létě stála u trati
Lámal ji řečmi o společné cestě
Která se před nimi v dálce klikatí

Co bílých lodí oceány kříží
Co ptáků lítá na svých křídlech oblohou
A naše cesty do těch dálek aspoň míří
Když už tam nahoru za nimi nemohou

Když chlapec odjel, měla v hlavě balet
Myšlenky šťastně skotačily za Vénou
Po všech těch vzdušných zámcích z levných karet
Musela si je vázat mašlí červenou

Hedvice bylo nadosmrti nanic
Když Vénu sesbírali ráno na poli
Nějak se zamontoval do přechodu hranic
A v noci byla šťára v celém okolí

Šetření skončilo a jí jako ňáký dámě
Projevil účast starší seladón
Přidržel dveře a nabídl jí rámě
Úředník z okresního města Ypsilon

Děkuji, nechci, řekla, cožpak city kradu?
Cožpak jsme nebyli šťastni a Bohatí?
Vevnitř v mé hlavě tam úplně vzadu
Žádná zvláštní cesta už se neklikatí

Vím, že z těch lodí, o kterých všichni sníme
Nikdy žádná pro nás neplula přes oceán
Byla jsem ráda za všechny šťastné chvíle
Chcete-li u přepážky vám je odevzdám

Nechce se vždycky jen smát anebo brečet
Nedá se vždycky všemu rozumět
Co po vodě v moři, to je po lidských řečech
V srdci to hoří a už nehřeje