Svět na dlaních

Proč se jenom já mám nějakýho trestu bát,
není to hřích, že jsem už mockrát měl rád.

Ať si jen prší, já svou dívku mám,
odnesu svět ve dlaních, k nohám jí ho dám.

Padá déšť, myje svět, co mi leží na dlaních,
vidím tě jít v bílém zvony vyzvání.

Stojím tu v dešti a nevím jak dál,
svět mi leží ve dlaních a já vzpomínám.