Propast

Propast


Táhnu tě dolů, do nejhlubší propasti,
Vyhrožuju sebevraždou, když mě opustíš.
Jdeš se mnou, i když nechceš; pojď!
Točitý schodiště nás uzavírá!
Jsem jako kotva, potápíš se se mnou,
Dává mi to sílu, zůstaň se mnou.

Ale ty mlčíš, mlčíš a mlčíš,
Nechceš nic říct, nevím, na co myslíš.
Já jsem přednější, a moje pocity,
To, co chci já, budeš chtít i ty!
Ale ty nechceš, nechceš a nechceš,
Bojíš se chyby, já ti ukážu směr.
Ty jenom kývneš a já budu spokojen,
Pšššt, brzy bude po všem, po všech, po všem.

Po všem!

Stroje se hýbou, Země se otáčí,
Láva je příliš horká, se ztrátou nestačíš.
Život jen bledne, spirály je konec,
Tohle je rozcestí, tvůj hlas se rozezní:
"Já tu nechci být, nikdo se mě neptal,
Kdyby bylo cesty zpět, tak bych se vzdal."
Stroje se hýbou, Země se otáčí,
Podpírám tě, jednou mi to oplatíš.

Táhnu tě nahoru, ubývá kyslíku,
Nemůžu dýchat, lapu po dechu.
Táhneš mě nahoru, ubývá nadšení,
Nemůžeš dýchat, lapeš po dechu.
Táhnem se nahoru, vidíš to světlo?
Nemůžeš dýchat, padáš na zem.

Nechci žít bez tebe,
Zůstanu s tebou.
Světlo jen bledne,
Ale jsem s tebou.

PROOOOOČ!!!