Dokud Dejchám

Dokud dejchám, budu psát,
Budu skládat, budu hudbu a svou holku mít Rád.
Dokud dejchám, bez útrap,
V epicentru tvořivosti budu stát.
Dokud dejchám, budu psát,
Budu skládat, budu hudbu a svou holku mít Rád.
Všechno o budoucnosti, minulost mě dohnala,
A současnost mě v realitě opustila.

Mám rád, když je všechno podle jistý osnovy,
Od jara do zimy, od zasněžení do oblevy.
Jenže málokdy to v takový rovnováze vydrží
A potom je to v hajzlu a lidi sou nervózní.
Prcinky nejsou šukézní, vím, že to blbě zní,
Ale je dost podstatný, když trpíte hladem i žízní.
No tak chcípni! – řekli byste si,
Jasně, dokud dejchám, budu tolerovat tyhle móresy.
Potom se postarám o vaše klidný spaní,
O nedonošený dítě nebo přímo jeho nenarození.
Není to smutný, ale na tolik obyčejný,
Že všichni můžou bejt Bohem, ale málokdo věčným.
Takže, zbraně sečný a beaty tučný,
Rapy zvučný, samply nutný, žádný discobuzny.
Nácci mrtvý, fízlové neschopný,
Dokud tohle neuvidím, nebudeme spokojený.
Jenže sme všichni pouhý lidský bytosti,
A tak se bytostně snažím netyranizovat ostatní.
Stačí, když si všichni nohy podráží,
Jako podrážky na xichtech se v očích odráží.
A labely, co vydávaj sračky, jak kdyby nahrávali na záchodě
Tříhvězdičkový restaurace.
Tak co je! Dokud dejchám, nechoďte do mý ordinace,
Mám dovolenou i v pracovní době.

Dokud dejchám, budu psát,
Budu skládat, budu hudbu a svou holku mít Rád.
Dokud dejchám, bez útrap,
V epicentru tvořivosti budu stát.
Dokud dejchám, budu psát,
Budu skládat, budu hudbu a svou holku mít Rád.
Všechno o budoucnosti, minulost mě dohnala,
A současnost mě v realitě opustila.