Mars

V planetáriu jsem viděl Mars...
přiblížil se měsíci a lehounce se otřel o řasu mého oka...
zašeptal sladký verš a nechal vplouvat ticho do obnažených těl...
tělo neznámeho hrdiny zvětrávalo studem a stopa se propadla do kanálu věčnosti...
v zapadlém koutě opilých těl se odehrávalo absurdní drama...
milenka Nic si uvědomovala sladké Všechno a dráždivé polibky snů si lehaly do očních víček...
směsice barev se táhla klikatou křivkou ke dveřím z kterých nikdo nevycházel...
v planetáriu...
o půl osmé v neděli večer...
někdo sfoukl svíčku....
ozval se mohutný výbuch...
výstřely...
na rozstřílené zdi zvětrával polibek...
torza srdcí krvácela a kolem tekly proudy slz...
na zemi v blátě zašlapané ležely dětské šaty...
v televizi si vráželi dýky do zad...
v knihkupectvích se prodávali zbraně...
a v rádiích říkali něco o smrti....
viděl jsem Mars...
pár vteřin předtím, než mi projela kulka hlavou...