Divná

Divná

Den zemřel udušením, noc je tak sama,
že dávno nemá s kým.
Hodiny řvou, je zpocenej čas, vykradli dům,
kam ještě dalo se jít.
Už to vím a nespím,
jseš hladová paní, co neví, jak ráno vypadá.
Zas přišli ty skvělý, co když jde do tuhýho,
postavěj se ti za záda.

Ty si sama doma spíš,
z očí ti padá bílej sníh.
My domů jdem, jsme splavený,
ukradli jsme slunce i z příštích dní.

Divná – noc, co svý jméno nemá…
Divná – říkám, že ráno je lež!

Někde jsi ukradla rudý růže,
jejich lístky svázalas mi ruce.
Po stole tiše házíš drobky, nic není celý,
končíme někde v půlce…
Měl jsem být dávno někde jinde,
křičím sílu, sílu , vrať mi sílu!
„Trhni si nohou!“ řek' někdo tiše
v bufetu U zítřejšího míru…

A noc se třásla strachy,
zpívalas ptákům veselou píseň.
V krku to pálí a nohy bolí,
nad žaludkem divná tíseň.

Divná – noc, co svý jméno nemá…
Divná – říkám, že ráno je lež!

Tiše ti šeptám, holčičko,
tohle ráno – to ráno je tvý!
Tak si třeba něco kup, večer mě vzbuď,
teď spím…
Tančilas v parku a já jsem se smál…
A v tom ránu, v tom ránu je nůž!
Den zas zemře udušením
a v ten okamžik zas žena a muž.

Zas budem mít, co pít…
Jednou se mi vrátíš!
Když něco najdeš,
tak se trochu ztrácíš.

Divná – noc, co svý jméno nemá…
Divná – říkám, že ráno je lež!
Divná – v kartách ti nikdo nic nedá!
Divná – na chvíli pro mě tu jseš…

Zas jako tenkrát, znova a znova,
říkanky před spaním, slova a slova.
Vyprávěj pohádky pro malý děti,
ten čas nám nestačí, zas je půl třetí,
rozbitá sklenice, rozlitej smích,
už dávno nepláčem, nádhernej hřích…
Tak mě měj! Tak mě měj!
Tak mě měj! Tak mě měj!

Divná……