Údiv veverky a rozmluva se stromem

"Strome!
Strome, Ochránče můj!
Ach, Strome, proč se dnes ani nezachvěješ,
nerozvlníš své staré vrásky v úsměvu,
nepohoupáš mě na nejvyšší paži jako dřív
a nebo mě neproháníš ve své koruně jako dřív?
Vždyť víš, že Tě miluji
a byla jsem věrná Tvé vůni
a s láskou jsem laskala tvé statečné srdce...

Tak proč jde z Tebe mráz?
Proč Tvé tělo zdrsnělo
a cítím, že se jen neochotně šklebíš
a Tvé kořeny se vzdouvají,
jako by chtěly vyrvat kus země?

A mlčíš.
Už mi nebudeš zpívat?
Už mi nebudeš šumět?
Už si nikdy spolu nezatančíme?
Propukla snad zášť mezi Veverčím Bohem a Bohem stromu?
Blíží se Smrt nebo jsi jen zarmoucen – tak hluboko?

Promluv, prosím, strome, potřebuji Tvůj hlas, můj milý.
Řekni mi, co to znamená.
Proč z nebes padají naši bratři – krásní holubi
a proč hoří?
Udělali jsme něco špatně?
Co se to stalo se Zemí?

A mlčíš.
Miláčku můj..."