Potvora

Další ráno
probouzím se vedle tebe,
mám hořko na jazyku.

Možná, že jsem jenom
jedním ze tvých malých zlozvyků.

Další den,
co z úzkosti na tebe
myslí tvoje žena.
V davu v svých přátel
s úsměvem ve tváři
stojí sama zahanbená.

Po každé noci se ptám,
kdo z nás dvou víc zradil,
jestli já,
když jsem tě začla mít ráda,
nebo ty,
když jsi jinou než svou ženu hladil.

Jenže teď už je to stejně jedno,
všichni chtěli jsme žít jen ve dvou,
náhle je tu,
bytost třetí.
Bože ten čas letí
a výsledek je nulový.
Začlo to nevině,
já byla roztržitá a hloupá
na stejný hladině,
která v krvi stoupá.
Začlo to na víně
v hospodě z oknama do dvora,
ten večer já jsem tě políbila,
já pošpinila lásce jméno.
Stala se ze mě potvora.

Pálí mě vina
a každá vzpomínka na tebe
mě bolí,
kdo k čertu psal tenhle scénář,
kdo je režisér,
já vím jen to,
že hraji vedlejší roli.

Dnešní ráno,
přišla ke mě domů tvoje žena.
Ach, ta prosba v očích,
to ona víc než já
tam stála sama odhalená.

Odpověď znám,
já jsem svoje vlastní
srdce zradila,
to já jsem nevěrná
a nevěrná jsem všechny šance
k lásce zabila.
Náhle co bylo
dneska není jedno,
já přece vím,
že chtěli jste žít je ve dvou,
proč jsem tu já
bytost třetí.
Bože ten čas letí
a výsledek je nulový.
Začlo to nevině,
já byla roztržitá a hloupá
na stejný hladině,
která v krvi stoupá.
Začlo to na víně
v hospodě z oknama do dvora,
ten večer já jsem tě políbila,
já pošpinila lásce jméno.
To já la lal la la ....

To já jsem tě políbila,
to já pošpinila lásce jméno.
To já, já jsem ta potvora.