Priority

Život je nevyzpytatelnej, tak hned nemiř nejvejš, abys až budeš padat, nemusel řvát May-Day.
Jestli ti připadá každej den stejnej,
tak tu zeleninu aspoň na chvíli nech bejt.
Neplejtvej časem, je vzácnej,
tvoje dny jsou to jediný, co je v sázce
časem ti přibyde pár vrásek,
tahle cesta neni až tak lehká, jak zdá se.
Máš se? De to, no chtělo by to keso,
co by mě postavilo na nohy, jako presso.
Tak kurva kde jsou ? Sny a představy ?
Přijde mi, že se lidi bez drog bavit přestali.
A možná proto některý z nich tolik zestárli,
nebo proto, že si svoje sny splnit nezvládli.
Jinejm život bez trávy přijde jak bezpráví
realitu pak jejich žaludky zas tak nestráví.
Co se v mládí naučíš, najdeš ve stáří,
proto je mi divně, když vidim ty lidi bez tváří.
Bezpáteřní pikaři by se měli vypařit,
jen si sednou, vyžebraj a pak se vysmaží.
Dobře věděj, jakej je život bez přepážek,
když jsou na dojezdu, tak je dobrý nepřekážet,
nedostatek zboží vyzařuje z jejich tváře,
maj patenty na to, jak hodnoty už nevytvářet.
Musim se jim smát, páč je to vážně bomba,
mít v nose holuby a né ten jejich odpad.
Jsem jinej, a nechci, skončit jako troska,
stačí mi hospa, pivo, brko, vodka.

Priority máme, každej někde jinde,
někdo si dá lajnu, jinej vypije dva kýble.
Stále dobře vim kde, jsou mý hranice,
radši se, bavim jenom tak, že drtim palice.

Priority máme, každej někde jinde,
někdo mastí X-Box, jinej smaží X let.
Stále dobře vim kde, jsou mý hranice,
a vim, že je nepřekročim ani za nic man.

Poslouchám instinkty, a proto vim s kym si,
potřást rukou a s kym zase vytřít řiť.
Nemáte výčitky, že nejdou vyčistit,
od fetu ulice na všech sídlištích.
Že dětem nestačí jen mít svý sny,
ani pít víc piv už i típ list pliv.
Zvykli si kupovat bílý zajíce v pytli,
chytrý se na to vysrali a blbý chytli.
Věř mi že, já neprodám, svoje tělo drogám,
ukradnou ti duši, a nechaj ti jen obal.
Mockrát sem si potáh, a furt to motám,
ale nohama jsem pevně na zemi a ve svejch botách.
Myslim, že jsem nic nepropás, když sem stál dál vod vás, minula mě propast, ve který jste po pás.
A říkáte si v duchu: "No tos to dotáh."
A nahlas už jen "Hej more nemáš drobák?"
Herák, je pro ně to, co pro mě chleba s máslem.
Na piku si vykusujou držky jedna báseň.
Utažený opasky potřebujou nástřel,
drop-in je přednější, než úřad práce.
Žijou z ruky do huby, a nebo jenom do ruky.
Žíly maj hladový a nemůžou jim poručit.
Nemusí bejt ani tma, když vyrážej do ulic,
a z toho, co si nakradou nedaj nikomu nic.
A jakmile maj trochu matra, neznaj bratra.
A po tom, co maj v kapsách, se nesnaž pátrat.
Na každym rohu mi sraček nabízíte kvanta,
jediný, co na to musim říct, je NASRAT !

Priority máme, každej někde jinde,
někdo si dá lajnu, jinej vypije dva kýble.
Stále dobře vim kde, jsou mý hranice,
radši se, bavim jenom tak, že drtim palice.

Priority máme, každej někde jinde,
někdo mastí X-Box, jinej smaží X let.
Stále dobře vim kde, jsou mý hranice,
a vim, že je nepřekročim ani za nic man.