Kunštát-Frenštát

Jmenuji se Emil a minulý týden se mi stala zajímavá příhoda. Bylo to asi takhle:

Když jsem běžel do Kunštátu,
zamyšlený, zadumaný,
přeběh sem až do Frenštátu
uřícený, zadýchaný.

Jak to že sem proklatě
v Podradhoštěm Frenštátě,
zapomněl jsem zastavit,
v Kunštátě se zastavit.

Vracel jsem se od Frenštátu,
zamyšlený, zadumaný,
zastavit se do Kunštátu,
uřícený, zadýchaný.

Jak to že jsem proklatě
v Aši a ne v Kunštátě,
zapomněl jsem zastavit,
v Kunštátě se zastavit. (teď abych se zase vracel zpátky)

Vracel jsem se do Kunštátu,
zamyšlený, zadumaný,
přeběh sem zas do Frenštátu,
uřícený, zadýchaný.

Jak to že sem proklatě
v Podradhoštěm Frenštátě,
zapomněl jsem zastavit,
v Kunštátě se zastavit. (přitom tam byly všude cedule)

Vracel jsem se od Frenštátu,
zamyšlený, zadumaný,
zastavit se do Kunštátu,
uřícený, zadýchaný. (snad už to vyjde)

Jak to že jsem proklatě
zase v Aši a ne v Kunštátě,
zapomněl jsem zastavit,
v Kunštátě se zastavit.

Už jsem byl z toho docela unavený, ale první protijedoucí auto vyřešilo můj problém.
(Emile, ty debile, co se tady motáš?)