Poprava

původní text: Věra Mija Čechová

Skrze mříže kovový, hledím do dálky na nebe,
na oblacích sněhových, vidím lásko moje tebe.
Chybíš mi tak strašně moc, bezesná mě čeká noc,
abych další hrozný den, čekal na smrt odsouzen.

V Americe kruté tresty jsou, to je tedy bez řečí,
lže ten kdo kdysi prohlásil, že chlap nikdy nebrečí.
Já poslední přání nemám, kdybych ho však mohl mít,
přál bych si tě vidět znova, na chvíli tě v náručí tě mít...

V mém životě jsi byla světlo, já ho hlupák zhasnul sám,
teď mám ze života peklo, jsem tu zcela odevzdán.
Bojím se lásko bojím smrti, za hříchy mě čeká odplata,
díru v zemi už mi kope, hrobníkova lopata.

Už jen den života a večeře poslední, kterou si dám,
na tebe lásko moje se slzami v očích vzpomínám.
Na jídlo chuť nemám, jsem s tebou v mysli mojí,
slyším klaply dveře cely, stráže u mě tady stojí.

Uličkou pár posledních kroků mi zbývá,
farář čte modlitbu a do země se dívá.
Černý pytel mi dávají, do oprátky mi hlavu strkají.
Jak strašně moc se bojím, nikdo netuší.
Čemu se divit s mou černou duší.
Ve své poslední myšlence tě ještě mám,
pak prázdno a nic už nevnímám...