Myšlenka či Kulka

Zase držím v ruce chladnou ocel,
Zase olejuji všechny pružiny a kolečka.
Už snad po sté čistím zářezy
A těžké dřevo nedosáhne většího lesku

Pomalu zasazuji jednotlivé části k sobě
Pružiny do železa železo do dřeva
Kolečko po kolečku sestavuji smrt
Pak hlaveň zapadla na své místo a nic už jí nezastaví

Už pomalu zvedám zásobník a vzpomínám
Vzpomínám na dny krásné, na dny kdy stálo za to žít
Pak pomalu zvedám nábojnice jednu po druhé
Každá zapadá na své místo v řadě zkázy

Pohled na zásobník mě bolí, ale to se rychle změní
Vkládám zásobník do té prokleté pistole
Pak vzpomínka zaútočila rychleji než ta kulka
Vzpomínka na všechny jež jsem miloval

Ale kde jsou? Proč už nemám právo se s nimi smát?
Pak natahuju kohoutek a znovu vzpomínám
Kam zmizeli všechny ty dny plné radosti a smíchu
Proč jsem vlastně zůstal sám a s pistolí v ruce

Dívám se na svou zjizvenou tvář uprostřed zrcadla
Asi jsem zůstal na jednom místě příliš dlouho
Všichni někam odjeli a já nevěděl komu dát přednost
Za kým se rozjet koho navštívit a nebo komu zavolat
A když jsem chtěl něco udělat nikdo si nevzpomněl

Pomalu přikládám pistoli ke spánku a doufám že už mi bude brzo líp
Najednou cejtím prudký záchvěv a škubnutí
A vedle mě stojí anděl strážný a říká mi tohle ještě není konec
Takhle skončit nemáš tak běž … utíkej pár dalších mil

A já omámen jeho silou uposlechl a rozběhl se skrz pole a louky do lesů
A z lesů když sem se navracel jsem zjistil že už nejsem sám
Ještě mi přeci zbývá naděje a síla života, síla se rvát
Odkládám pistoli od spánku a stále hledím do zrcadla

Ještě přeci není konec a ať se stane cokoliv tak zítřek už bude lepší
Bude lepší zkoušet žít dál neboť i ze smutné housenky se může stát šťastný motýl
Ještě má cenu žít a hledat štěstí a cíl
Ještě má cenu bojovat, bojovat za lásku a porozumění
Vše se jednou v dobré obrátí