Ptáci vesmíru

Opouštím dům jak pták svou klec
můj nerozum, má nejdražší věc.
Touha být sám, svou oblohu mít
vím odlétám a v křídlech mám cit.

Otče náš - jsme ptáci,
ptáci vesmíru
a každej křídla přesně na míru
si připíná.

Otevřít snům, pár fotek si vzít
lék na rozum v kufru uložit.
Opuštím dům a hledám tu věc,
dík objevům jsem spálil i svou klec.

Otče náš - jsme ptáci,
ptáci vesmíru
a každej nemá křídla na míru,
to už teď znám.

tududú
tudududú
tududú
tudududú
tududú
tudududú
tududú
tudududú

Roztál můj sníh jak v křídlech vosk
šrám na dlaních, má večerní zlost,
jakej jsem pták, pták krkavec
ostříží zrak už nevidí tu klec.

Otče náš - jsme jenom, jenom Šemíci
skáčem do sopky lávu chrlící,
to doznávám.

tududú
tudududú

A jaký otec, takový je syn
a já Tě Otče vroucně poprosím
zbav mě mých vin
už nikam neletím.