Město

Městem sám se touláš,
utíkáš a nevíš před čím,
město tvoje smutky léčí,
to znám.

Nepřálo ti štěstí,
na chvíli jsi ztratil hlavu
a teď chceš uprostřed davů
být sám.

Město má ten pravý lék,
koktejl snů a vzpomínek,
z řevu aut a z neónů
krajku spřádá.

Z výkladů a krámů
manekýni vlídně kynou,
společnost dnes asi jinou sis přál.

Pomalu se stmívá
do uší ti klakson zazní,
svět je o trošku míň prázdný,
jdeš dál.

Město má ten pravý lék,
koktejl snů a vzpomínek,
z řevu aut a z neónů
krajku spřádá.
Město zní jak včelí úl (včelí úl),
smutek tvůj se rozplynul (rozplynul),
za chvíli už skončí tvá promenáda.