Země zázraků

Skrýval tvář,
Zemi Zázraků měl rád.
Mýval snář z dávnejch dnů.

Býval lhář,
lidem uměl úsměv dát,
smutnej žhář krásnejch snů.
Každej den dál,
bloudil krajem sám a sám,
jenže žil král,
a s ním vládl stín a klam – nálady hloupý.

Spálenou
zemí bloudí, doba je zlá.
Nocí jdou dál se bít.

Dávno boj vzplál,
oheň pálí lhářův stín.
Sám stranou stál,
krev mu stéká na rubín.

Co bude dál v Zemi Zázraků?
Odchází král, mizí do mraků a s ním
zoufalejch pár jeho žoldáků.
Co bude dál v Zemi Zázraků? Už vím,
že zázraky nejsou.

Dávno boj vzplál,
oheň pálí lhářův stín.
Sám stranou stál,
krev mu stéká na rubín.

Co bude dál v Zemi Zázraků?
Odchází král, mizí do mraků a s ním
zoufalejch pár jeho žoldáků.
Co bude dál v Zemi Zázraků? Už vím,
že zázraky nejsou.