Svět je náš

Dneska se mi v noci zdálo,
že vycházím z dětského pokoje,
k otevřené bráně velkého světa
a nad ní je nápis:
S tebou začíná všechno znova...

Vstávám do dne v růžovém pokoji
a všude kolem jako po boji,
rodinná rada večer řekne mi, jak žít.

Já vím
když byli mladí bylo - nebylo, a co?
Debilo baterky jim vybilo,
my ale vážně nejsme v roce n-desát.

Když jsi blíž,
jdou na mě
mravenci,
říkají, koukej se
Blíženci,
ruce jsou ve tmě jak
spojenci
za duhou,
na druhou.

Co my si s naším světem počneme?
Vytočíme ho, kdy si vzpomenem,
co asi v módě a v muzice poletí?

Já vím,
že prý jsme generace na knoflík, aha,
mrkněte, co jste nám tu nechali, tak dík,
růžovej samet nebo drsný století?

Když jsi blíž,
jdou na mě
mravenci,
říkají, koukej se
Blíženci,
ruce jsou ve tmě jak
spojenci
za duhou,
na druhou.

Svět je náš,
co s ním uděláš?
Jen jeden máš,
jinej nepotkáš...

Když jsi blíž,
jdou na mě
mravenci,
říkají, koukej se
Blíženci,
ruce jsou ve tmě
spojenci
za duhou.

Když jsi blíž,
jdou na mě
mravenci,
říkají, koukej se
Blíženci,
ruce jsou ve tmě
spojenci
za duhou,
na druhou.