Hádka nebo Já

Já nechci konec! Ne!
Já tě nepusitm!
Nechci tě pustit!
Nechci!
Tedy jestli ty nebudeš chtít..
Hádka nebo já..

Hledám sám sebe,
stále bez naděje,
smůla mě zebe,
čekám, až se na mě štěstí usměje.
Nevím kde,
proč a kudy kam,
to, co teď přijde,
nevím sám.
Nevím, jestli ti to, lásko, dochází,
že jedna hádka odchází,
a druhá zase přichází.
Je to hroznej pocit,
když myslím, že mě miluješ,
druhej den mi přijde zpráva,
kterou lásku smeteš.
Nemyslim napořád,
ale dočasně je pryč.
Nahraděj je nervy, pláč, hlava jako míč.
Nakopu ta červená, smutek ji zaleje,
avědomí mi nepomáhá,
ani nekryje.
Miluju tak,
jak jsem nikdy nemiloval,
nejsem dokonalej a ani v sexu král.
Ale miluju tě. Slyšíš? Já miluju tě.
Ty jsi pro mě vše na celým světě.
To, co ti říkám, nejsou jenom slova,
tajná řeč srdce rozumí jen jedna osoba.
Osoba, která mi srdce trhá.
jsi to ty, ano lásko, jsi to pouze ty.
Když vzduchem si píšem,
mám skleněný očka,
Bolí mě to moc,
jsem jak prázdná..prázdná taška.
Co nemá žádnou naději..
Vůbec žádnou..

Vůbec žádnou..
Prázdná..
Bez naděje..
Bez úspěchu..
A bez lásky..
Ne, to bolí..
Nedělej mi to!
Nebuď zlá!

Nerovnost je totiž na denním pořádku,
každou noc řešíme další trapnou hádku.
Omlouvám se, Míšo,
já na to nemám sílu,
baví tě se hádat,
já už z nich mám kýlu.
nemám odvahu řešit pořád to samý,
chci totiž taky lásku,
ne hromadu slámy.
Každé stéblo představuje naše hádky,
povrch mého srdce už jaksi není hladký.
Samé praskliny a samé kráterky,
ty lámeš mi duši,
tetuješ mi smutku kérky.
Nebaví mě plakat celý noci,
čekat na omluvu za ty tvoje blbý kecy.
Vymejšlíš si věci, kterým sama věříš,
postavíš se za ně a pak mě nima topíš.
Žádná pravda, jen tvoje fantazie,
neupřímná, zlá, má duše bez naděje.
Říkáš mi, že se přetvářuju,
že tě mám jen na jedno,
tohle odsuzuju.
To, že tě miluju není žádná lež,
pro tebe bych lásko,
vylezl na nejvyšší věž.
Má to ale cenu?
Pověz mi to ty.
Jak to bude dál.
Už neucítím tvoje rty.
Nedávej mi na výběr.
Má odpověď je jistá,
chci žít dál jen s tebou,
Procházet ulice města..

Lampy svítěj..
Štěstí se směje..
Protože láska hřeje..
Tak to chci..
Lásko..
Prosim tě..

Jestli to chceš ukončit,
dej mi vědět hned,
roním slzy na polštář,
špatnejch událostí slet.
To že láska ubližuje,
to už sice znám.
ale takováhle bolest,
to už neprodám,
nezbavím se jí ani pomocí přátel,
někdy mám náladu najít si hotel.
pěkně vysokej a s přístupnou střechou,
skočit dolů na chodník a rozloučit se se zlobou.
Ale tohle neudělám,
je to přece zbytečný,
mám rodinu přátele,
proč musím žít já s bolestí.
Miluju tě, miluju tě, to mi věřit můžeš,
to už slyšíš jenom slova, tomu citu uhneš.

Rapuju to od srdce,
taky tak píšu.
Tohle všechno pro mou lásku,
pro mou Míšu.
Čekal jsem na omluvu,
na zprávu plnou lásky,
přišly mi jen výmysly, lži a samé masky..
Lži a samé masky..