Zobrazit překlad písně ›
Skrýt překlad písně ›
Sora kara koboreru kanashimi no namida de
Nurenai you ni to dare yori warette miseta
Nigori kaketa shikai wo tokashi Takute musou ni hiro kara hoshi wo nagameru
Soko kara mioroshita daichi wa donna iro darou
Isshun no hikari mo tsukame nakute
Ancient Rain...
Sore demo ano hi wa iroasenai
Ato mou sukoshi de tobira ga hiraku kara
Umare motsu kono sugata katachi wo kaeru koto ga dekikute mo
Kawaranai hokori na koko wo ni
Tozashita mado gara sugoshi ni koe wo koroshi ryoute wo awaseta
Kogoeru hodo ni tsumetai yoru wa
daite ah ... daite ah...
Atatamete
nigeba no nai fujiyuu to iu kusari Nando tsunagaretemo ubae wa shinai
Dare ni mo kokoro made shibaru koto nante dekinai
Sou tatoe wa eien ni mezamenai asa ga kite mo
Sora kara koboreru kanashimi no namida de
nurasanai you ni kibou wo kono mune ni
Ancient Rain...
Sore demo ano hi wa iroasenai
Ato mou sukoshi de tobira ga hiraku kara
Umare motsu kono sugata katachi wo kaeru koto ga dekikute mo
Kawaranai hokori na koko wo ni
Tashika na asu ga kuru hi made koe wa koroshi inori wo komeyou
Kogoeru hodo ni tsumetai yoru wo
Daite ah ... daite ah...
Atatameta
Ukázal jsem jim všechen svůj smích, abych se nenamočil v slzách žalu padajících z nebe
Chtěl jsem rozjasnit své zablácené, rozmazané vidění a tak vzhlédnout na nekonečný prostor plný hvězd
Od té doby jsem se podíval dolů. Zajímá mě jakou barvu má tahle Země.
Nemůžu postřehnout jediný okamžik světla
Starodávný déšť…
Avšak ten den pro mne pořád neztrácí barvu,
Protože ty dveře jsou tak blízko k otevření
Třebaže nemohu změnit podobu, ve které jsem se narodil.
Mám svoji neměnnou hrdost.
Uvěznění zavřenými okny,přestáváme mluvit a spojíme naše ruce
V této noci, mrazivé až praští, obejmi, obejmi, ohřej.
I když jsem byl tolikrát svázán v řetězech bez možnosti útěku, nesvobodím se z nich.
Nemohu přivázat své srdce o nic víc než další chlap.
Například, i kdyby přicházelo ráno věčného spánku…
Abych se nenamočil v slzách žalu padajících z nebe, mé naděje v tomto srdci…
Starodávný déšť…
Avšak ten den pro mne pořád neztrácí barvu,
Protože ty dveře jsou tak blízko k otevření
Třebaže nemohu změnit podobu, ve které jsem se narodil.
Mám svoji neměnnou hrdost.
Dokud bude jistý příchod zítřku, přestaňme mluvit a započítejme tyto modlitby.
Tato noc, mrazivá až praští, objal jsem se, objal se, zahřál se.